Sobotka,Humprecht,Kost, Plakánek, Vesec u Sobotky – 7. 9. 2018

Zhruba 20km východně od Mnichova Hradiště se nachází vesnička Sobotka. Tam jsem se vydal (opět) místo páteční porady na trip. Ten vedl mezi zámkem Humprecht obchůzkou na Kost, přes přírodní rezeraci Plakánek zpět do Sobotky.

V Sobotce se dá za dlouhý peníz zaparkovat přímo na náměstí. Jelikož se celá ves defacto sestává z náměstí, moc jsem nepátral, nechal auto tam a vydal se směrem na zámek Humprecht. Cesta vede trochu do kopce a to je asi jediné stoupání co trochu stojí za řeč na celé cestě. Společníkem mi od začátku byly traktory, které vozily hnůj na pole v okolí v dvouminutových intervalech. Jejich společnosti jsem se nezbavil po celý den, byly všude 🙂

Po chvíli jsem dorazil ke krásnému (dá se tohle slovní spojení použít?) hřbitovu a odbočce na samotný Humprecht. U něj se nachází další parkoviště, takže pokud si chcete ušetřit něco cesty, dá se parkovat i tady. Nicméně na zámek jsem se nevydal a šel jsem “do polí” hned za parkovištěm směrem na vesnici Nepřívěc. Po cestě minete boží muka a cestou mezi poli vystoupáte skoro k vesnici. Cestou je krásný výhled na zámek a i na spálenou krajinu, která tohle léto dostala za uši.

 Ve vesnici je pěkný kostel a okolní hřbitov. Odtamtud jsem se vydal směrem do Libošovic a kolem jablečných sadů směrem k hradu Kost. Bohudík tento den nebylo takové vedro, jako celé léto, tak to byla příjemná procházka. Dorazil jsem do vesnice Podkost (které je paradoxně nad Kostí) a odtamtud byl skvělý výhled na samotná hrad. V okolí se nachází několik rybníků, ty doporučuji navštívit a případně obejít. Okolo jsou totiž krásné pískovcové skály.

Po chvíli strávené na hradu jsem se vydal do skalního bytu Barušky, což je dříve používané obydlí vydlabané v pískovcové skále. Nutno podotknout, že jsem toho zalitoval, protože lidé jsou čuňata a tak se tento byt změnil ve veřejnou toaletu. Co dodat…

Hrad Kost pochází z roku 1349, kdy byla na jeho místě vystavena nejdříve tvrz, až v roce 1545 byl přestavěn na hrad. Co je zajímavé, tou dobou éra hradů zrovna pomalu končila.

Původně patřil Vartemberkům, následně Házmburkům, pánům ze Šelmberka, Bibrštejnům a Lobkovicům… a mohl bych pokračovat, rodů bylo snad deset. Hrad byl poté zestátněn a dnes je soukromým majetkem Kinských dal Borgo.

 Vydal jsem se tedy po stezce  kopírující potok Klenice (vyschlý, samozřejmě) směrem k oborskému rybníku, zvanému Plakánek  (téměř vyschlému 🙂 ) Cestou jdete po pískovcové cestě a kolem Vás je krásná příroda a celou cestu kopírují pískovcové masivy.

 Od samotného Plakánku vede odbočka lesní cestou ke zbořeništi starého mlýna.

Samozřejmě se k němu váže nějaká ta pověst s čertem či něco podobného. Největší devizou je, že opravdu jdete po opuštěné cestě, za celou dobu nepotkáte živáčka a okolo vás je menší prales.

 Nyní se dostáváme k vesnici Vesec u Sobotky, který je znám z natáčení filmu Jára Cimrman ležící spící a je tam i zatáčka, ve které byl náš velikán naposledy spatřen. Co se ale této vesnici musí nechat, že je to skoro skanzen. Tak krásná dřevěná stavení hned tak někde neuvidíte.

Měl jsem štěstí a jelikož jsem dorazil v brzké poledne, bylo u nich zaparkováno jen minimum SUV s pražskou SPZ a dala se prohlédnout a vyfotit.

 Od Vesce už vede jen cesta nazpátek do Sobotky, kde jsem si opět hojně užil traktorů s chlévskou mrvou. Ale stálo to za to. Zhruba 14km většinou po rovině a opravdu bylo co vidět.

 

 

 

Napsat komentář