Cvikov, hrad Jestřebí a Provodínské kameny – 17.11.2018

Další sobotní výlet vedl do okolí Cvikova. Ani mě nenapadlo, že je okolí tohohle městečka zajímavé, než jsem dostal doporučení se tam podívat. Něco jsem na mapách nastudoval, připravil cestu… a na tu se nakonec vůbec netrefil. A těch zmatků bylo více.

 

Kus na jih, na okraji Cvikova je hřbitov, kde jsme zaparkovali. Zhruba po kilometru jsme cestou mezi poli došli na místo, kde začaly fotografické žně… a první můj průšvih dneška.

Povedla se zachránit jenom jedna fotografie 🙁

Jelikož jsem po domácím vězení zvaném IT pohotovost zapomněl naprosté základy (ale svádět to na pohotovost, když je člověk hloupý asi nejde) a vyfotil jsem scenérii z ruky na nízkou clonu. Pak mi došlo, že jsem ostřil moc dopředu a že to nevyjde. Překonal jsem lenost, vytáhl stativ a krásně všechno připravil a vyfotil. Až doma mi došlo pravidlo číslo jedna: nikdy na stativu nemít zapnutou stabilizaci. No, snad si to budu pamatovat… výsledkem jsou špatné fotografie z dokonalé scenérie.

 Ve finále se z několika kompozic co jsem tam spatlal podařila zachránit jediná fotka, která je koukatelná. Ale budiž mi to poučením pro příště.

 

 Mezitím Jana několik metrů ode mně vyfotila pár věcí o kterých nechápu, že jsem je neviděl. Ale co jsme zjistili, tak ženské vidí víc detaily, chlapi spíš věci jako celek. A asi je to pravidlo 🙂

 Dál cesta pokračovala do lesa, kde jsem měl v plánu navštívit jednu paseku, která měla být dobře osvětlená. Celkem se zadařilo, asistovaly nám ve focení krávy co se tam pásly a jelikož byla ještě jinovatka ve stínech, dalo se z toho i něco vytěžit.

Fotografka při práci. Snažil jsem se vyfotit psa Ábu, ale ten vždycky neomylně, když se na něj namíří objektiv, tak se otočí o 90° bokem. Vždycky. Je defacto možné ho vyfotit jenom zezadu nebo z boku 🙂

 A následoval druhý fail dne, kdy jsem chtěl jít do údolí a koukaje na mapu na telefonu si řekl, že jsem našel zkratku. Bohužel to nebyla zkratka ale úplně jiná cesta, která kopírovala údolí z vrchu skal. Vlastně když o tom přemýšlím, asi to ani nebyl průšvih, protože jsme nešli lesem a měli výhled.

Něco málo se vyfotilo a našlapalo kolem údolí a šlo se nazpátek do Cvikova.

 Odtud jsme se vydali původně do Doks, ale cestou jsme zabočili na zříceninu hradu Jestřebí, kam se dalo kupodivu vylézt a schodiště nebylo zamčené.

 Po menším přesvědčování psa, který když viděl vodítko propadl panice se nám podařilo dostat po schodech nahoru a první věc co jsme viděli bylo: Co je to tamten kopec naproti?

 

zdroj: http://fotoarchiv.geology.cz/cz/foto/15581/

 To naproti byly Provodínské kameny. Bohužel nemám svojí fotografii, tak přikládám co jsem našel na internetu. Další cesta tedy vedla tam. Na kopci jsem viděl bílé tečky, jak se plazí po kamenech dolů. Tipoval jsem to na horské kozy, ale byli to turisté. No co, určitě tam vede i nějaká jiná cesta, než lézt po skále. Nevedla. Nezbylo než posbírat odvahu a spolu s důchodci a dětmi se vydat do kopce. Ne, fakt nemusím výšky, kde se leze 🙂

 Rozhodně to ale stálo za to, výhled byl suprový a co se ukázalo náročnější byl sestup, kde jsme museli psa přenést. Jak vyskákal nahoru, tak dolů to vzdal a dost ho chápu. Z jeho perspektivy to musel být skok do propasti.

 Dalším pokusem o focení měla být vodní nádrž ve Stráži pod Ralskem, ale bohužel už se začalo smrákat a nic z toho nebylo, světlo bylo fuč. Tak hurá přes Kryštofovo údolí domů!

Napsat komentář