Street photo report – Liberecké vánoční trhy 2018

IMG_3362Poprvé jsem zkusil černobílou fotografii a poprvé jsem zkusil fotit lidi… ideálně tak, aby o tom vůbec nevěděli. A poprvé v zimě a ve tmě.

 

 Spíš než zápisky z dojmů to dneska pojmu jako poznámkový blok co jsem se naučil. Galerie je klasicky dole 🙂


 Po shlédnutí pár videí o street photo a o tom jak na to jsem zjistil, že to nejspíš fungovat nebude a budu si muset najít vlastní cestu. První problém na který jsem narazil je ten, že přestože mám foťák relativně malý, tak s nasazeným objektivem 24-105mm Full Frame to vypadá jako menší bazuka. A tu rozhodně nikdo nepřehlédne zvlášť když se s ní na něj míří. Vykulený pohled do objektivu, to rozhodně nebylo to, co jsem chtěl. Zachránil mě výklopný display a fotoaparát otočený do boku. Hned jsem pro lidi nebyl nebezpečí, ale zmatený fotograf co něco šteluje. Přitom ten kdo na mě koukal byl svědkem toho, že fotím někoho 90° od něj. Takhle by to šlo. Sice nenápadnost vyšla tak v 70% případů, ale rozhodně to nebylo špatné. Co bylo téměř nemožné: udržet foťák v rovině, když člověk fotí do boku. Ale kupodivu to tak vypadá lépe, než se slepě držet horizontu. Další zkušenost a další plus.

 Druhou věc, kterou jsem si odnesl byla poučka: “Když chceš fotit černobíle, musíš o fotce jako o černobílé přemýšlet“. Zaplať pánbůh jde display nastavit na černobílo, tak ani s tím nebyl problém. A jelikož fotím do RAW, která černobílou nezná a vidí barvy, hned první věc co jsem udělal v Lightroomu bylo převedení fotek do monochromatického rozsahu. Vlastně jsem jednu jedinou z nich doteď neviděl barevně. Až budu mít čas, tak fotky porovnám vedle sebe… ale asi mám jasno, co bude lepší.Nebo aspoň mýma očima lepší.

 A do třetice vyvstaly potřeby: mít nějaký světlý objektiv. Aby to byla padesátka… ale ta se na APS-C nedělá a 35mm  (ekvivalent 50mm) světlé objektivy stojí víc než samotný foťák… achjo, asi mě Full Frame časem nemine…

Co se týká dojmů, tak vím jedno. Bylo to poprvé a bylo to několik pro mě nových a neznámých věcí najednou. Ale sakra, bavilo mě to opravdu hodně. Výsledky stojí za prd, člověk má desetinu sekundy na to aby zakomponoval, pokud vůbec má čas myslet o kompozici. Věci kolem něj se strašně rychle mění, dobré záběry během vteřiny mizí…. ale je to boží 🙂

 

 

Napsat komentář