Ledopády u Vlčí hory

Dnes jsem se vydal do Kyjova (toho nad Děčínem, ne toho pod Brnem) abych na radu svého kolegy zkusil místní ledopády. 

 Českosaské švýcarsko mi celkem učarovalo a míním sem jezdit opravdu hodně. Když to srovnám s Jizerkami a Krkonošemi, tak ty mi přijdou takové… nijaké. Člověk jede do Krkonoš, kolem les, pak vyleze na kopec, vidí do dálky… les. A tady to je skála vedle skály, nádherná příroda a za každou zatáčkou je něco nového. A zároveň to teď pro mě byla prověrka, jestli po vánoční žranici kterou protahuju doteď, budu schopný chodit. A taky mě si dneska někdo vyfotil, radar v Jiřetíně pod Jedlovou 🙂Pro nedočkavce hodím galerii hned sem a opět dám odkaz na Zoneramu, kde je ve vyšší kvalitě.

Zaparkoval jsem ve vesnici Kyjov a odtamtud se vydal k první destinaci, a to jeskyni víl, kde měly být rampouchy… alespoň podle fotek. Cestou jsem něco nafotil a vylezl k jeskyni. Cesta nahoru byla celkem dobrodružná, protože to byl jeden kus ledu, jak se lidi klouzají cestou nazpátek. Ale dalo se držet řetězu, tak to šlo. Pak jsem uviděl něco, co jsem i čekal: roztáté rampouchy v jeskyni a na dně spousta “pohárků” od čajových svíček. Lidi to zapálí, hodí dovnitř, udělají fotku a odejdou. No a jeskyně se vesele ohřívá a rampouchy roztají. No co, tak snad někdy jindy.

Pokračoval jsem po cestě kolem říčky Křinice dál na sever. Cestou jsem si vyzkoušel nový ND 1000 filtr a zkusil “vyhladit” hladinu vody. Celkem se povedlo a jsem překvapen, jak filtr Haida, který nepatří mezi špičku minimálně cenou umí podat barvy. Vedle referenčních snímků co jsem udělal bez něj jsem neviděl žádnou změnu. Takže asi dobrá koupě (bohužel u nás se nedá sehnat, ale dá se koupit z německého Amazonu).

 No a nakonec jsem dorazil k prvním ledopádům. Opět jsem je zvěčnil,  potkal tam pár kolegů fotokrafů, pokecal a dostal pár dalších tipů. Co mě zaujalo, když mi jeden pán ukazoval, jak ty ledopády vypadají vyfocené blesky z boku, kterých si nesl hned několik. No, asi další věc, do které budu muset zainvestovat.

 Poté, co jsem vystál frontu na focení (byly tam davy němců s mobily) jsem udělal fotky co jsou v galerii nahoře. A začala cesta zpět, která měla být brnkačka… ono to má svojí legendu. Kolega mi říkal, že se nazpátek dá jít lesem. Tak jsem podle toho naplánoval cestu a vydal se po ní. Věděl jsem, že to je dalších asi 5km, tak jsem se toho nebál a nechtěl jsem se vracet stejnou cestou.

 A teď začala ta pravá zábava. Cesta tam… ne že by nebyla, byla. Někdo po ní podle stop šel. Tak jsem se po ní vydal taky. No… ale on se ten někdo po 100 metrech vrátil. Přes cestu byly 3 polomy. Jelikož jinde polomy nebyly, tak jsem prohlédl trik lesáků, kteří tímhle říkají “Sem fakt nelez”. Ale libereckého chasníka takhle neoblafnou. Přelezl jsem je, některé podlezl a vydal se dál. Ale začal jsem trochu zapadat… co krok, tak to po kolena do sněhu. Nicméně vypadalo to na cestičku. Předemnou skála, tu jsem obešel a tam… neprostupné mladé smrčky. Aha, další trik zákeřných lesníků. Ruce před sebe a prostě jsem tím prošel. Bylo to asi 20 metrů, smrčky skončily… a tam.. jsem šel po korunách dalších zapadaných smrčků. Pohled do mapy byl jasný, asi tak kilometr a jsem z toho venku. Ten kilometr mi trval skoro půl hodiny a objevil jsem další “past” z polomů a cestu… která byla asi jako pěšinka pro prasata… ale šli po ní dva humanoidi. Zhodnotil jsem podle GPS směr a vydal se na druhou stranu a tam mi navigace řekla: odboč. No, jedny stopy tam byly, tak jsem se po nich vydal. A opět to začalo, co krok, to propad po kolena. Už jsem se potil jako prase a došel k cestě, která měla být kolem zříceniny Vlčího hrádku. Teprve teď jsem si všiml, že ty stopy jsou v protisměru, protože nahoru do toho kopce může jít jedině blázen. A já, protože mi nic jiného nezbývalo. Moje tempo tou dobou bylo asi 20 metrů, pak 2 minuty na vydýchání a znova. Viděl jsem kolem dvě českošvýcarské masožravé srnky (místní odrůda mrchožroutských srnek), jak na mě koukají kdy pojdu. No, tahle cesta mi zabrala další hodinu a konečně jsem se dostal někam, kde byla civilizace, respektive stopy po traktoru. Musím říct, že takhle vyflusaný jsem hodně dlouho nebyl, takže si ani nějak moc nepamatuji, kudy jsem se doplazil k autu.

Mokré boty, mokré kalhoty, byl jsem jako prase kvůli přelézání stromů, propocené všechny vrstvy oblečení, ale zaplaťpánbůh v autě… no a cestou domů, asi 10 km od Kyjova jsem se dopustil hrdelního zločinu a jel v obci 58km… a radar na mě přátelsky zablikal z kamerky, hned dvakrát 🙂 Zatím žiju v přesvědčení, že pokud mi přijde pokuta, donesu starostovi toho prdelákova peníze osobně a nasoukám mu je do libovolného otvoru. No, snad budu mít štěstí 🙂

Napsat komentář