Rybníky kolem Troskovic a trochu Bobřího údolí u Děčína

Tentokrát to bude trochu dvojblog, jelikož jsem byl pryč jak sobotu tak neděli a na úplně různých místech. Začnu nedělí, protože ta se co se týká fotek povedla podstatně lépe.

Nejdřív galerie jak tady, tak na Zoneramě https://www.zonerama.com/RadekNovak/Album/5198133

Na nedělní ráno jsem měl přichystané (no, vymyslel jsem to těsně než jsem šel v sobotu spát) rybníky kolem Troskovic. Delší dobu jsem tam plánoval výlet a můžu jenom děkovat náhodě že jsem tam nejel když bylo ještě hnusné počasí. Pořád to vyhrávalo českosaské švýcarsko, které se poslední dobou co se týká focení moc “neokotilo”. Mezi posledním příspěvkem a tímhle mám za sebou Děčínský sněžník, což byl krásný výlet, ale fotky za které se stydím. Pak ještě sobotní výlet do Bobřího údolí a o tom se trochu zmíním později. Ale teď k neděli:

 Ranní vstávání moc nevyšlo, protože jsem zamáčknul budík s tím, že jsem už vzhůru. A nebyl jsem, tak jsem pak po dálnici jel jako dobytek, abych nepřišel o svítání. Moc jsem si od toho nesliboval, v mlhu jsem ani nedoufal ale kus za Sobotkou jsem se podíval na svoji oblíbenou odbočku vedoucí k Vidláku a rybníky nezklamaly. Něco málo se z nich kouřilo, tak jsem měl hned lepší náladu. Hned jako první to odnesl Rokytnický rybník, odkud mám už pár fotek zamlžených Trosek z podzimu. Tentokrát to nebyla bahnitá stoka, ale byla tam voda a díky tomu jsem udělal hned pár kusů. Jako první mne zaujal detail utopeného stromu odrážející se v hladině a hned potom jsem vyměnil teleobjektiv za extrémní širokáč a udělal druhou v galerii. A prostě jsem už věděl, že kdyby nic, tak tohle vyjde a den není zbytečný.

 Pak následovalo zastavení u Vidláku na parkovišti. Už bylo po východu slunce, ale to ještě nebylo za horizontem, tak jsem tam cvaknul větve ve vodě, které tam jsou už několik let. Tenhle rybník má atmosféru skoro vždycky, když není přímé slunce. Díky tomu, že je v údolí, tak je pokaždé celkem temný a snad jako jediný má po celý rok vodu.

Dál jsem šel kolem Krčáku, kde zrovna hnízdily labutě a kachny. Za pár týdnů to tam bude i s mladými kroužit po hladině. A ta atmosféra, co byla cestou, to se nedá popsat. Ranní slunce, ptáci řvali, nebyla už tak hrozná kosa jako před pár minutami, prostě jsem si to užíval. Nevím, proč jsem tenhle výlet odkládal, tohle je jedno z nejkrásnějších míst, kde jsem v životě byl. A mám to za humny.

No dál jsem pokračoval kolem Věžického rybníka, kde jsem chytil poslední zbytky slunce, než zalezlo za mraky. Odtamtud je tuším čtvrtá fotka a také ty s vrbami. Na mapě tady někde okolo je vidět celá cesta. Dalo by se říct, že tímhle jsem skončil s dobrým materiálem a začal jsem fotit už jenom vatu. Prostě bez světla to nejde a opravdu vstávat ještě za tmy přináší svoje ovoce.

Pak nakonec dolů hodím videa… ne tak kvůli obrazu, ale spíš kvůli tomu zvuku ptáků a atmosféře. Kdyžtak omluvte to vrčení motorku na stabilizátoru objektivu, kvůli pár sekundám s sebou vláčet externí mikrofon fakt nebudu 🙂


A ještě druhý výlet, který byl trochu mimo soutěž: Bobří potok a bobří soutěska na pomezí Českosaského švýcarska a Kokořínska, či mez Děčínem a Českou lípou.Je to krásné údolí, kde je opravdu mohutný vodopád (který teče jenom na jaře) a protéká tamtudy ještě onen Bobří potok. Je to ráj bledulí a dalších kytek co nevím jak se jmenují a fakt moc pěkné místo. A taky klíšťat, že jo, Jano 🙂 Bohužel se na tom podepsala, stejně jako na krajině všude, nedávná vichřice, takže všude nějaký strom přes cestu. Celkem divočina, ale moc pěkná procházka a až to tam navštíví nějaký frajer s pilou, tak doporučuju každému. No a tady jsou fotky, tak nějak mimo soutěž 🙂

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

A nakonec ještě ta videa se zvukem z Troskovic. Kdyby fotky měly zvuk, tak by zněly takhle.

 

 

 

 

Napsat komentář