Toskánsko 3 – Siena

Třetí den a vlastně první celý strávený v Itálii se jelo do Sieny. Po super snídani jsem probral s panem domácím co se dá kolem ještě vidět. Doporučil nám návštěvu Mura di Monteriggioni..To je stará snad ještě Římská pevnost nedalek Sieny, která pak “v klidu” na svou dobu mohla vůbec vyrůst do své původní slávy.

Cestou jsem celkem koukal, že mimo křivolakých uliček existují v Itálii ještě neplacené dálnice. Teda dálnice, je tam skoro všude 90 nebo 110km omezení, ale má to dva pruhy a o něco míň děr než okresky. Ostatně, těch 110 jsem byl asi jediný, kdo tam takhle jel, Italové se s tím tradičně moc nepárali. Dorazili jsme k pevnosti kolem půl desáté, ale co mě překvapilo: u nás by tou dobou bylo všude otevřeno a tam… až od půl dvanácté, pak asi za dvě hodiny zase zavíračka na siestu a pak do večera tedy otevřeno.

No nic, mraky a déšt nás honily, tak jsme se vydali do Sieny. Měl jsem tam vybrané nějaké parkoviště, ale pak jsem zjisill, že se dá v celku dobře dostat až skoro do centra. Skoro je na místě, pak tam jsou uličky, kde se fakt vejde jenom malý fiátek. Trochu jsem tam zápasil s automatem na parkování. Vybaven třemi debetními kartami jsem zápas prohrál a uchýlil se k potupnému zaplacení mincemi 🙂

SIena samotná je nádherné město, kudy opravdu chodila po staletí historie. Bylo to místo osídlené kdysi ještě Etrusky. A díky dobrým místním lidem jsme se dokonce dostali i na místa odkud byl výhled na celé město. Jeden pán nás pustil na terasu zavřeného domu a odtud vznikla fotka co je nahoře v úvodu. Hlavně bych chtěl vypíchnout náměstí. Sice je to zaltý důl na turisty, ale něco takového se nevidí. Je celé ze svahu a je to vlastně takový pozvolný amfiteátr. Zkusil jsem tam fotit právě tu nejvyšší městskou věž a jelikož tam byly mraky lidí, zkusil jsem půlminutovou expozici.

 Díky tomu vznikla tahle fotka (celá porozliknutí), kde mi stíny lidí vytvoříly “duchy”.

No cestou zpět jsem měl vytipovaných pár míst kam jsem se chtěl podívat, ale vesměs to bylo všechno uzavřené a na soukromém pozemku. I pár hradů v okolí, kde jsem chtěl vlézt, ale všude mě zarazily cedule “soukromý pozemek”. Došlo mi, že ne všude měli komunisty co to ukradli a dodnes ty hrady či zámky někomu patří a ten někdo tam občas i bydlí.

Dál cesta vedla na Benediktýnské opatstí v Ascianu, kde vlastně celý řád vzniknul a je tam první velký klášter tohoto řádu. A opravdu opulentní. Kolem dokola náměstí jak mniši chodili je dokonale nakreslený celý život svatého Benedikta a také jak se klášter stavěl. I jak ďábel zasáhnul a celý ho sbořil při zemětřesení.

Tady někde se válí celá mapa cesty. Bylo toho hodně a cesta zpět byla takový “průzkum” toho, co lze vidět a kam se vydat fotit. Ale to až příště

Galerie na Zoneramě

Napsat komentář