Že stříbrného vrchu na Prysk a Mlýny

Jako každé ranní focení v Českosaském i tohle bylo ve znamení vstávání ve čtyři ráno a hurá na cestu. Výlet to měl být fotící a stal se z toho spíš chodící 🙂

Asi 40 minut před rozbřeskem jsem dorazil do obce Líska, konkrétně na parkoviště nedaleko památníku bitvy pod Studencem. V plánu jsem měl vyrazit na východ slunce na Stříbrný vrch (hned vedle Zlatého), což jsou dva čedičové útvary. Ten stříbrný má pod sebou zbytky lomu, kde se dřív čedič těžil. Vůbec cestou do Lísky jsem kolem Kunratic zahlédl několik stád vysoké kolem silnice, pak u parkoviště si to štrádovalo divoké prase, tak mě vůbec nepřekvapilo že když jsem s čelovkou na lebce vylezl na skálu, koukal tam na mě ze dvou metrů srnec. Jak se tam dostal je mi celkem záhadou. Nicméně vzal do zaječích (srnčích?) a tak jsem pokračoval na převis, kam zmizel. A zmizel je asi ten správný výraz, protože absolutně nechápu KAM zmizel. Dole byla jenom jáma a brutální svah. Něco mi říká, že kdybych slezl dolů, tak ho tam najdu na kusy a mám něco dobrého k večeři 🙂

No, pofotil jsem a pak mě zaujaly dole krávy, jak odcházely na svá “pracoviště” trávit a hnojit. A spolu s tím i celý výhled na krajinu. Někde se to video tady bude válet kolem.

Z kopce jsem se vydal k střednímu Prysku, respektive okolo něj. Celkem se mi líbil ten sešup dolů, ale bylo mi jasné, že pokud se mám vrátit do stejné nadmořské výšky ke svému autu, tak mě to bude sakra mrzet 🙂 No nic, měl jsem nové boty, tak je aspoň prošlápnu. Po chvíli jsem dorazil do údolí u “Pustého zámku”, což je zřícenina hradu a šel kus cesty po silnici na odbočku nad Riedlovou jeskyní. No, tak to začalo a asi všechno co jsem slezl dolů jsem během toho půl kilometru zase vylezl. Po Kamzičí stezce jsem se vydal k Prysku a začínalo být všude mraky houbařů. Na focení to nebylo, světlo bylo v čudu a tak jsem pod Pryskem na chvíli zaparkoval, maje v nohou už asi 8km. Po snídaní se šlo dál, cestou jsem potkal dvě houbařky co nesly doslova nůše se slovy “Je toho tam tolik a my už to nemáme kam dávat” 🙂

Pak následoval výstup na Tetřeví vrch. Tam jsem viděl co ještě nikdy ne: asi kilometr se celá zem hemžila mravenci. Většina cesty se nejspíš nedávno sesunula, o zhruba půl metru. A ty potvory nejspíš přišly o domov. Pochopil bych ale, kdyby to bylo kousek, ale opravdu kilometr do kopce se mi hýbala zem pod nohama. No zmasakroval jsem jich asi tisíce než jsem vylezl do kopce. Bylo ale zajímavé pozorovat, jak skoro každý mravenec se rval s nějakým dalším. Nejspíš tam měli v mravenčím měřítku první světovou válku.

 

Jak je klasikou v Českosaském: jak někam jednou vylezete, okamžitě následuje zase sešup dolů. A v mém případě to bylo do Mlýnů. Cestou jsem potkal jednoho dědu houbaře, který byl smutný, protože skoro nic nenašel. Když jsem mu povídal o paní na druhé straně kopce, tak se mu nechtělo věřit 🙂 Dorazivše do Mlýnů jsem udělal jednu chybu, kterou jsem si prodloužil cestu asi o 2km: zapomněl jsem, že Mapy.cz odmítají navigovat turisty po silnicích a přesto občas udělají nějako objížďku. No nic, všiml jsem si toho, když už bylo pozdě. A tak nějak tou dobou začala přicházet krize. Boty se mi odměnily pár puchýři na nohou a opět jsem s sebou táhnul přes 12kg věcí na zádech. Takže ušel jsem to asi na 16km a dřepěl na kládách. Pak opět krátký přesun do kopce ke Křížovému buku a tam jsem už sotva motal nohama. Poslední 2.5km bylo už za trest a k autu jsem se dostal ani nevím jak. Hned jsem boty zahodil, budou ještě potřebovat pár kratších tras, než se rozšlápnou. Ale vážně začínám přemýšlet, že se svého vysněného fotonádobíčka zbavím. Full frame je super, když člověk někde sedí na zadku, zvedne se, cvakne a zase si dřepne. Ale tahat to s sebou, vlastně jenom v objektivech skoro 3kg… No, nechci aby to působilo rozmařile, ale po očku koukám na to, jestli třeba nový Olympus OM-D5 mIII který vyjde tenhle měsíc, nabídne.

Takže galerie na Zoneramě a tady někde kolem lokální.

Napsat komentář